V současném období vyznačujícím se zvyšujícími se nároky na kvalitu vnitřního prostředí musí už koncepce řešení a návrhy systémů vzduchotechniky u nově realizovaných i modernizovaných objektů vycházet z kvalifikovaných přístupů založených na teoretických poznatcích tak, aby konečné dílo splňovalo náročné požadavky uživatelů budov i technologie.
Propojením systému tepelného čerpadla a vzduchotechniky je možné zajistit vytápění domu, které je díky vlastnostem tepelného čerpadla nákladově nižší než např. přímou elektřinou. Volba vlastního zařízení je dána konkrétními parametry objektu.
Vzduchotechnika (VZT) je komplexem funkčních elementů zajišťujících úpravu i dopravu vzduchu, eventuálně sloužících přemísťování materiálu vzduchem a tvořících jako celek vzduchotechnické zařízení. Vzduchotechniku lze klasifikovat podle řady kritérií. Protože vzduchotechnické zařízení pracuje se vzduchem, jakožto základní látkou přenosu tepla a hmoty, lze přijmout jako primární kritériu klasifikace způsob úpravy vzduchu a změny jeho fyzikálních veličin. Z tohoto aspektu může vzduchotechnické zařízení plnit čtyři funkce. Ohřev, chlazení, vlhčení nebo odvlhčování vzduchu či jejich kombinace umožní zajistit požadovanou úroveň interního mikroklimatu budov nebo pokrýt požadavky technologie.
Vzduchotechnické jednotky si teplo nebo chlad nepřipraví, je proto nutné připojení na zdroje tepla (tepelná čerpadla, integrované elektrické ohřívače, elektrické kotle, plynové kotle, akumulační nádrž) a zdroje chladu (tepelná čerpadla vzduch – vzduch, vzduch – voda a země – voda). Tepelné čerpadlo vzduch – voda odebírá energii z venkovního vzduchu a dodává ji do vody, ať již pro topení a ohřev TV a chlazení. Ve vzduchotechnické jednotce je osazen vodní chladič. Propojení obou systémů umožňuje topení, ohřev TV a chlazení. Vyšší pořizovací náklady komplexního systému jsou kompenzovány následným snížením provozních nákladů.